Emoce jsou vnitřní procesy zahrnující subjektivní prožívání libosti či nelibosti, jsou provázené fyziologickými změnami, motorickými změnami a změnami pohotovosti organismu, zaměřenosti a koncentrace, dále mají vliv na kognitivní funkce, zejména na paměť.

Většina psychických obtíží je spojena s tím, že nás naše emoce a často i myšlenky ovlivňují takovým způsobem, že se vzdalujeme od toho, jací chceme být, čeho chceme dosáhnout, jak se chceme chovat či jednat. Naše prožitky stojí často za tím, že se naopak přibližujeme k tomu, co je pro nás hodnotné a užitečné.

První, co nás možná napadne je, že bychom se tedy některým myšlenkám a emocím měli vyhnout, aby nás negativně neovlivnily. Jenže tak naše psychika nefunguje. To, co se snažíme potlačit, se později o to intenzivněji nějak promítne. Např. dlouhodobě potlačovaný vztek vede k nekontrolovaným výbuchům, často neadekvátním dané situaci. Nebo potlačená vzpomínka se nečekaně ukáže v nějaké situaci, to je tzv. známý flashback.

Americká psycholožka Edith Eger říká, že exprese je opak deprese, a prostě nelze uzdravit či změnit něco, co neprožíváme, ale odsouváme, a navíc emoce je jen emoce, nevypovídá nic o naší identitě.

Naším cílem není prožívat jen dobré a příjemné prožitky, ale udělat pro ně v životě bezpečný prostor, abychom je zvládli a mohli jednat ve shodě s našimi hodnotami či potřebami.