Únava a vyčerpání je jednou z příčin deprese a zároveň jejím projevem. Deprese v mnoha případech propukne právě na základě toho, že se přetížíme, psychicky i fyzicky.

A zpočátku trvá velmi dlouho, než se dostaneme do stavu vyčerpání tak, aby propukla deprese. Jsou k tomu zapotřebí i další faktory jako genetické dispozice, způsob našeho vnímání daných okolností a také strategie zvládání a návyky, které máme v běžném životě a díky nimž dokážeme náročná období zvládat a čerpat energii.

Pokud se dostaneme na hranu svých sil a nepoužíváme mechanismy, kterými bychom nabírali síly a zvládali stres, potom je pravděpodobné, že u nás propukne deprese. Čím častěji se tento stav opakuje, tím snadněji a rychleji se vyčerpáme, tolerance vůči extrémnímu stresu se sníží.

Odolnost vůči stresu se buduje před maximálním prahem našeho zatížení, to znamená, že je užitečné podstupovat menší stres, občas o něco vyšší a jindy zase menší a stávat se tak odolným vůči němu. Ale zároveň nepodstupovat extrémní zátěž, která je nad naše síly. Extrémní podmínky většinou vedou k vyčerpání, ne k odolnosti, zvláště pak, pokud stresovým situacím nepřivykáme postupně a nedoplňujeme své síly.

Proto je obnova sil důležitá jako prevence deprese. Zároveň je užitečné pro naši psychickou i fyzickou stabilitu občas překročit komfortní zónu a vystavit se adekvátnímu stresu, který dokážeme zvládnout. Protože potom se naše odolnost buduje a jsme tak méně ohrožení depresí.