„Léčím se s depresí a necítím se dobře. Beru antidepresiva. A jednou měsíčně chodím na psychoterapii. Zpočátku to bylo dobré, bolest ustoupila, měl jsem více chuti do běžných činností, únava se zmírnila, spal jsem lépe, temnota se prosvětlila, beznaděj pomalu ustupovala.

Jenže radost a pocity, které jsem měl před depresí se nevrátily. Cítím se tak trochu otupělý, ale necítím radost nebo nadšení pro cokoliv. Nálada opět kolísá, a i v mírném stresu se zhoršuje.  Některé dny jsou těžké, jako by se opět obloha nade mnou zatahovala. Bojím se, že opět bude hůře a já se propadnu do černé díry jako před pár měsíci.“

Deprese je nemoc. A existuje na ni terapie. Ale ne vždy je rychlá a snadná a neobsahuje pouze medikaci a psychoterapii.

Zmírňování utrpení je první část terapie. Další částí je proces učení se dovednostem. Mezi zásadní dovednosti pro náš wellbeing, duševní i tělesnou pohodu, patří několik pilířů, které popisuje pozitivní psychologie.

Patří sem naučit se na jedné straně psychické dovednosti jako prožívat pozitivní emoce, zacházet s negativními emocemi, vytvářet pozitivní vztahy, vnímat smysluplnost, být zaujat činností a prožívat úspěch.

Další stranou naší životní pohody jsou dovednosti zaměřené na životní styl, které zahrnují oblasti jako pohyb, strava, vitaminy, spánek a světlo.

V uvedeném případě se deprese léčila pouze v oblasti zmírňování utrpení, což u některých situačních depresí je dostatečné, protože mnoho lidí disponuje širokým repertoárem dovedností, které dokáží využít, jakmile silné depresivní příznaky odezní. Mnozí ale tyto dovednosti využít nedokáží, nebo je teprve potřebují začít využívat. Tam samotné zmírnění utrpení medikací či terapií je pouze prvním krokem, na který nasedá učení se potřebným dovednostem a případně i změna toho, jak žijeme a zacházíme sami se sebou.