Prázdniny a dovolená jsou pro mnohé z nás synonymem radosti a očekávání, doba, kterou vnímáme jako potřebnou pro to, abychom se cítili dobře, načerpali sílu, inspiraci, měli nové zážitky a zkušenosti, užili si blízkosti našich rodin.

Pro pečující jsou tato slova spojena spíše se starostmi. Pokud pečujete o svého blízkého dlouhodobě, ať sami nebo s podporou rodiny, vždy je vaše volno vykoupeno volnem někoho jiného nebo vás dovolená stojí nejen úsilí, ale i finance za tzv. odlehčovací službu. To vše pravděpodobně oželíte, jen abyste mohli sami načerpat síly.

Za poslední tři roky jsem ve své praxi pracovala se 128 pečujícími. A tipněte si, kolik z nich jezdí alespoň jednou ročně na dovolenou. Tipněte si, na jak dlouhou dovolenou jezdí a kolik peněz vynaloží za péči o svého blízkého po dobu své nepřítomnosti. (Ano, dělám si statistiku, ale rozhodně to nechci generalizovat).

Ze 128 pečujících jezdí alespoň jednou za rok na dovolenou 26 pečujících. Průměrně jezdí na 7 dní, a průměrně zaplatí za péči ve své nepřítomnosti 10 000 Kč.

A co dělají o prázdninách ostatní pečující? Buď jedou na chatu či chalupu i se svým blízkým, o kterého pečují nebo zůstávají tam, kde žijí a pečují nepřetržitě.

Píšu to proto, že někdy vcelku přirozená věc jako dovolená je pro pečující z různých důvodů nedostupná. Někdy je to nedůvěra v péči ostatních členů či přátel, nedůvěra k externím poskytovatelům služeb nebo prostě nedostatek financí.

Proto je častým tématem mých skupin a kurzů pro pečující právě odpočinek, zachování vlastních sil a delegování činností či přijímání pomoci. Pokud jako pečující nemůžete na dovolenou, pak si ji dělejte každý den na pár minut nebo každý víkend na pár hodin. Nevyčerpejte své síly do dna, pokud vám chybí energie, nebudete ji moci dávat druhým a budete ohrožen vyhořením a depresí.