Emoce v náročných situacích. Jak je regulovat u sebe a u dítěte?

Emoce dělají náš život barevný, zároveň nás někdy dokáží velmi trápit. Naučit se seberegulaci je dovednost, kterou se učíme od narození díky vztahu s pečující osobou.

Vztah s matkou nebo jinou pečující osobou je pro dítě v nejranějším věku zásadním faktorem k vytvoření určité výbavy pro seberegulaci. Naše implicitní paměť je velice aktivní od narození, možná i od početí. Uchovává emoční zkušenosti a zážitky. Je zde uchováno vše, co si vědomě nevybavíme. Přesto nás to celoživotně ovlivňuje, protože naše vzpomínky z raného dětství, vše co se často opakovalo a bylo provázeno silnými emocemi je hluboko a silně uloženo v implicitní paměti.

Emoční regulace dítěte je silně ovlivněna vztahem s rodičem či jinou pečující osobou. Dítě na rodiče reaguje a napodobuje ho. Díky zrcadlovým neuronům je náš mozek totiž přirozeně uzpůsoben k nápodobě, proto jako rodiče mějme na mysli, že to, jak my prožíváme situaci, jak se v ní cítíme a potom i chováme, má výrazný vliv na prožívání a chování dítěte.

Vztah rodiče nebo blízké osoby s dítětem je tím zásadním při regulaci emocí dítěte.

Co může dělat rodič, aby pomohl dítěti zvládnout jeho prožívání?

V prvním kroku potřebuje rodič zklidnit sám sebe. Využijte dechové techniky, krátký pohyb či protažení, vědomé soustředění se na své tělo nebo vyklepávání svalů nebo krátkou progresivní svalovou relaxaci.

Po regulaci vlastních emocí může rodič napomáhat k regulaci emocí u dítěte.

1. Snažte se navodit pocit bezpečí – posaďte se s dítětem na klidné místo, ztište rušivé zvuky, vypněte hudbu, počítač, mobil, najděte místo světlé, ale bez intenzivního světla, pomalu se procházejte na klidném nerušeném místě
2. Dítě obejměte, hlaďte ho, konejšete a pohupujte se s ním
3. Mluvte na dítě klidně, pomalu, hlubším tónem hlasu
4. Nalaďte se na dítě, slaďte se s jeho tempem dechu, chůze, pohupování, pobrukování
5. Využijte ke zklidnění více smyslů – využijte zklidňující vůně, dotýkejte se příjemné tkaniny nebo jemného oblázku, poslouchejte hudbu, která je klidná a rytmická
6. Pocit kontroly a vlivu na svůj život většinou přichází při aktivním postoji, činnosti. Proto po zklidnění vedeme dítě k aktivitě, kterou je schopno, a kterou může nějak pozitivně ovlivnit své okolí, vztahy, situaci. (např. pomoc s úklidem domácnosti, pomoc s přípravou jídla pro nemocného člena rodiny či přátele.) Smysluplná a užitečná aktivita je pro děti velmi účinný zvládací mechanismus.
7. Mluvte se svými dětmi – ať dítě prožívá těžké životní události v rodině, nebo se trápí svým neúspěchem, nebo strachy, potřebuje o tom mluvit. Mlčení může způsobit pocit izolace a osamocení. Pocit „nejsem slyšen a nejsem důležitý“ přijde v tichu, i přesto, že pro své rodiče je dítě a jeho potřeby prioritou. Čas někdy rodičům brání naslouchat a sdílet se svými dětmi vše, co potřebují. Společná komunikace a sdílení umožňuje dítěti vytvořit si myšlenkové struktury, porozumění světu a sobě, což je pro dítě zklidňující a navozuje pocit, že jsem v bezpečí a mohu mít na věci určitý vliv, protože jim rozumím.

Emoce nemusíme potlačovat u sebe ani u dítěte. Spíše se celoživotně učíme s nimi žít, aniž by nás ovlivňovaly tak, že tím narušíme své zdraví a vztahy s našimi blízkými.