Když jsem před dvěma lety četla životopis Irvina Yaloma, úplně jsem nerozuměla jeho otevřenosti pro online psychoterapii, a to byl ve věku 80+.

A o rok později jsem sama prvně začala s online psychoterapií. Od poloviny března do května jsem se scházela se všemi klienty na Skype, Messengeru nebo telefonicky. Pro všechny, včetně mě, to byla jediná možnost, jak pokračovat v psychoterapii, stejně jako teď na podzim. A zpočátku to byl zvláštní pocit. Zvyknout si na obrazovku, někdy nekvalitní obraz a zvuk. Najít doma místo, kde bude dost světla, klidu a pohodlí a rychle uklizeno.

Myslím, že já měla větší obavy než všichni klienti dohromady. Protože oni do toho vpluli s lehkostí, hlavně ti, které jsem znala z osobních konzultací a náš vztah už byl naplněný důvěrou a společnou zkušeností s určitým druhem komunikace.

U klientů, které jsem viděla poprvé až na online schůzce jsem cítila určitou trému, či obavu, jak se společně sesynchronizujeme tak, aby se nám oběma dobře spolupracovalo. Za mě bylo zásadní vytvořit příjemnou atmosféru, diskrétní prostor, kde není obava, ale příjemná a bezpečná atmosféra.

Úplně první konzultace byla na Skypu a s mobilním telefonem. Nešel nám spustit zvuk, ale byly jsme rozhodnuté, že se chceme vidět (což u jednoho mobilu nebylo možné). Tak jsem v jedné ruce držely mobil a dívaly se do obrazovky. Ještě teď na to po dlouhých měsících s úsměvem vzpomínáme.

Obtíže a řešení

Mezi nejčastější obtíže, které řešíme na online konzultacích je špatný zvuk, moje špatně padnoucí sluchátka, klient kliká na obrazovku a vypíná zvuk či obraz. Jednou u nás vypnuli proud a spojení se na 5 minut přerušilo, což bylo u klienta, kterému technicky pomáhala dcera, toho času mimo místnost. I to jsme vyřešili, prostě jsem restartovala PC a mezitím jsme si zavolali a pokračovali telefonicky.

Všechny tyto obtíže se daří za pochodu vyřešit a teď když vím, že je to řešitelné a nestresuju se tím tolik.

Co já i klient potřebujeme k online konzultaci?

Běžné vybavení počítače nebo mobilního telefonu, případně sluchátka a dobré připojení k internetu.

Klient i já potřebujeme soukromí. Ale jsou i výjimky, kdy málo soukromí není problém. Jedna klientka je na skypu v jedné místnosti s dalšími členy domácnosti, kteří také skypují. Chvíli jsem si zvykala, ale teď na sebe máváme a po prvních větách to už nevnímám.

Protože konzultuji z domova, tak jsem si vyhradila ložnici jako konzultační místnost. Pokud jsou dveře zavřené, všichni vědí, že pracuji a přicházejí do této místnosti jen výjimečně.

Psychohygiena se pro mě stala nezbytnou. Nevím proč, ale po online konzultacích jsme mnohem více fyzicky a hlavně psychicky a mentálně unavená. Mezi konzultacemi se snažím mít patnáctiminutové pauzy na svačinu, pití nebo jen krátký pohyb na čerstvém vzduchu.

Co mě ruší při konzultacích?

Chlad a nepohodlné sezení, sucho v ústech. K mé běžné přípravě patří i přinesení si čaje nebo kávy. Občas jsou rušivé zvukově náročné hry mých dětí nebo kňučící pes a různé nenadálé situace, když manžel není doma a děti něco nutně potřebují. Pokud jsem na zahradě a mám telefonickou konzultaci, tak zahradu neopouštím, rušily by mě zvuky ze silnice, psi ze sousedství nebo kdokoliv, kdo mě pozdraví. Ale telefonické konzultace, při kterých mohu chodit, jsou za mě ty nejlepší, sama z nich mám hodně dobrý pocit a většinou s klientem „ujdeme větší kus cesty i v jeho příběhu“ .

Co mi to dává?

Jednoznačně se mi otevřel další způsob konzultování. Mohu se spojit s lidmi, kteří aktuálně žijí ve velké vzdálenosti od mé poradny, s lidmi, kteří se potřebují věnovat své práci a nemají dostatek času osobní konzultaci, na kterou dojíždějí, s lidmi, kteří o někoho pečují a nemají možnost opustit domov, s lidmi, kteří jsou opuštění a zvláště v současné době pociťují izolaci maximálně, s lidmi, kteří prostě mají rádi online způsob komunikace.

V současné době mi to hlavně umožňuje pracovat a online konzultace jsou teď více než polovinou mých příjmů, což je nejen na volné noze velká část.

Dále mi to přináší radost z práce, kterou mám fakt moc ráda, taky dobrý pocit z překročení svých předsudků o online psychoterapii a z překročení určitého stereotypu práce.

Další výzvou je pro mě skupinová psychoterapie online. Až to vyzkouším, napíšu své dojmy a zkušenosti. Protože to je zase o krok dále z komfortní zóny mě jako psychoterapeutky.

Tímto chci poděkovat vám všem, kdo jste se do online psychoterapie vydali společně se mnou. Jste mi velkou inspirací a hnací silou pro další zlepšování v online konzultacích.