Konec roku se blíží a s ním i rekapitulace toho, co přinesl a možná i plánování roku dalšího. Jak si vytvořit plán, který má šanci na úspěch a především, jak neztratit motivaci dlouhodobě?

Mnoho z nás, kdo trpí depresí je k novoročním plánům trochu skeptická, protože často začínáme s velkým očekáváním, změnami a obrovskou snahou a v moment, když se necítíme psychicky dobře, tak jdou všechny plány stranou, nedokážeme pokračovat, vynecháváme až to většinou zcela opustíme. No a to vede k prohloubení pocitu marnosti a zhoršení motivace k čemukoli. V únoru nebo v březnu jsme většinou frustrovaní a o cílech začneme uvažovat většinou na jaře nebo v létě.

Ať už si dáte jakýkoliv cíl, zkuste se zamyslet nad tím, jakou k němu máte motivaci. Proč o to usilujete? Je to kvůli vám a vašemu zdraví? Nebo kvůli rodině, partnerovi, financím nebo kariéře?

Zamyslete se nad tím, kdo vás bude podporovat ve vašem cíli a kdo naopak odrazovat. Je totiž dobré vědět, kde najít podporu a na koho se naopak neobracet s pomocí.

Každý cíl si rozdělte na časové úseky nebo menší cíle. Dělejte malé postupné změny, které vás nevyčerpají, nejsou příliš náročné, ale naopak jsou udržitelné svou nenáročností.

Pokrok měřte podle sebe, to znamená, nepoměřujte se s nikým jiným jen sám se sebou v čase.

V krizi si připomínejte, že nejde o dokonalost, ale o to, abyste udělali jakýkoliv pokrok.

A ještě jeden tip na závěr. Nečekejte, že budete motivováni neustále. Pravděpodobně víte, že motivace vám často chybí, proto některých cílů dosahujete obtížně. Proto na motivaci nečekejte, a začněte, i když se vám nechce. Protože motivace a chuť pokračovat přijde chvíli po začátku. Americká koučka Mel Robbins říká, že trvá přibližně 5 vteřin, než nás mozek zastaví pádnými argumenty, kdy začne vymýšlet důvody proč něco nedělat. To znamená, že pokud jste si naplánovali cvičit, udělejte to a příliš o tom nepřemýšlejte. Než totiž vymyslíte nějaké důvody, proč se vám nechce, budete už cvičit a po pár minutách přijde pocit, že se vám chce, že vás to baví. Trochu těžší je to v depresi, tam může pocit marnosti trvat delší dobu, ale když vydržíte, tak se tento pocit bude postupně zmenšovat, až se z nechuti stane neutrální pocit a z něho možná i dobrý pocit, že jste se něčemu věnovali.