Stalo se vám někdy, že přicházíte po náročném dni domů, těšíte se na odpočinek a volný čas se svými blízkými, ale místo abyste se uvolnili, cítíte napětí ve svém těle, jste stažení a stále jakoby ve zvýšené pohotovosti?

Potom je váš nervový systém stále zapnutý v modu připravenosti k boji či útěku, což je stav, kterým reagujeme na ohrožení a velice často ho prožíváme v situacích, které nazýváme stresem. Co můžete dělat, abyste se tohoto napětí zbavili?

Naše nervová soustava se skládá z centrální a periferní soustavy, jež se dále dělí na autonomní a somatický systém, a to podle toho, s jakými orgány komunikuje. Nás dnes bude zajímat autonomní systém, který komunikuje s vnitřními orgány a ovlivňuje jejich funkci. A také nás zajímá proto, že je to zásadní část naší nervové soustavy, která ovlivňuje to, jak se cítíme, jak reagujeme na stres a kdy naše tělo relaxuje.

Autonomní nervový systém se skládá ze dvou částí. Ze sympatiku a parasympatiku.

V situaci nebezpečí se náš nervový systém přepíná na autonomní nervový systém SYMPATIKUS, který organismus udržuje v modu „bojuj nebo uteč“. Do těla se nám vyplavují stresové hormony jako kortizol, adrenalin a noradrenalin.

Tyto hormony způsobují potlačení imunitních funkcí.

Chronický stres a tedy dlouhodobé zapnutí sympatické nervové sosutavy postupně vyčerpává naše fyzické a mentální síly. Na psychické úrovni se toto vyčerpání projeví pomalostí myšlení a špatným soustředěním a také se mohou projevit obavy a úzkosti.

Pokud stresovou reakci dlouhodobě nevypínáme nebo je stres extrémní, potom se může rozvinout deprese a úzkost.

Proto se vás psycholog či psychoterapeut bude ptát na to, jakou roli ve vašem životě hraje stres. Stres má totiž zásadní význam na mnoho duševních obtíží.

Druhý autonomní nervový systém je PARASYMPATIKUS, který naopak všechny funkce, který sympatikus aktivuje, tlumí. Zpomaluje srdeční činnost, navozuje svalové uvolnění. Parasympatikus nás udržuje v rovnováze a je aktivní, pokud se cítíme bezpečně.

Pokud prožíváme dlouhodobý stres, byť nevelký, tak máme stále zapnutý sympatický nervový systém. Pokud je zapnutý, nemůže zároveň tělo aktivovat druhý systém sympatický. Ten musíme vědomě zapínat, abychom dostali naše tělo do klidového režimu.

A jak tedy vědomě můžeme zapnout klidový režim parasympatiku, jak se dostat do klidu, když máme za sebou vysoce stresující den? Pro zklidnění budeme potřebovat aktivovat nervus vagus, bloudivý nerv, který je spojnicí mezi mozkem a vnitřními organy  a který je klíčovou částí parasympatického systému a  tonus  bloudivého nervu má vliv na schopnost relaxovat a uvolnit se.

Jak můžeme aktivovat bloudivý nerv?

Kloktání a zpívání – při kloktání a zpívání aktivujeme bloudivý nerv, jež je hlavní součástí parasympatického nervového sytému.

Hluboký břišní dech – vědomý hluboký břišní dech je asi nejjednodušší metodou, jak vědomě zapnout parasympatikus a navodit si klid. Můžete ho dělat kdekoliv a neomezeně.

Pohyb – při pohybu přirozeně aktivujeme parasympatikus, používáme dech a aktivujeme bloudivý nerv pohyby bránice. Při pohybu se přirozeně zbavujeme nahromaděného napětí.

Další možností, jak zapnout parasympatikus  a navodit stav uvolnění je navození stavu bezpečí.

Tzn, pokud se naše tělo a mysl cítí v bezpečí, může se uvolnit, nemusí být připraveno k akci, tudíž v napětí.

Úsměv – svaly v naší tváři můžeme vědomě ovlivnit aktivitu parasympatického nervového systému. Při úsměvu (i cíleném rozšíření a zvednutí koutků úst) dáváme signál parasympatiku, že se může zapnout, protože jsme v bezpečí.

Meditace –meditaci můžeme využít jako rychlý a účinný prostředek k aktivaci parasympatiku. Při meditaci dochází k vědomému dechu, uvolnění těla a mysli a navození pocitu bezpečí.

Dotek, objetí – při objímání se cítíme bezpečně, vyplavuje se pečující hormon oxytocin a na jeho základě se zapíná parasympatický nervový systém.

Ať už využíváme k vypnutí sympatiku a stresové reakce cokoliv, je důležité to dělat často. Nenechat své tělo dlouhodobě v napětí, pod vlivem stresových hormonů, protože právě tyto hormony mohou být ve vysoké a dlouhodobé míře neurotoxické. Mohou nám bránit nejen v trávení, imunitních reakcích, ale poškozujií i naše myšlení a prožívání. Takže je nejen příjemné se uvolnit a cítit se v bezpečí, ale je to i pro naše zdraví zásadní faktor.