Některé psychické obtíže jsou spojeny s tím, že nás naše emoce a často i myšlenky ovlivňují takovým způsobem, že se vzdalujeme od toho, jací chceme být, čeho chceme dosáhnout, jak se chceme chovat či jednat.

Naše prožitky stojí často za tím, že se naopak přibližujeme k tomu, co je pro nás hodnotné a užitečné.

První, co nás možná napadne je, že bychom se tedy některým myšlenkám a emocím měli vyhnout, aby nás negativně neovlivnili. Jenže tak naše psychika nefunguje. To, co se snažíme potlačit, se později o to intenzivněji nějak promítne.

Americká psycholožka Edith Eger říká, že exprese je opak deprese a prostě nelze uzdravit či změnit něco, co neprožíváme, ale odsouváme, a navíc emoce je jen emoce, nevypovídá nic o naší identitě.

Naším cílem není prožívat jen dobré a příjemné prožitky, ale udělat pro ně v životě bezpečný prostor, abychom je zvládli a mohli jednat ve shodě s našimi hodnotami či potřebami. Jenže jak na to. Jak vytvořit prostor, kde nás emoce nepohltí, kde se budeme cítit volně a pohodlně.

 Máme mnoho možností. Třeba to, že se nebudeme ztotožňovat s tím, na co myslíme nebo co cítíme. Problém totiž není v emoci nebo myšlence, ale ve ztotožnění se s nimi, kdy naše myšlenky a emoce ovlivňují to, co děláme a dále je problematická situace, kdy se emocím a myšlenkám chceme vyhnout, protože jsou pro nás nepříjemné.

Čemu se nejčastěji chceme vyhnout? No, především těm nepříjemným myšlenkám a emocím. Někdy je to strach, jindy nuda, velmi často zklamání, osamělost a smutek. A u myšlenka je to podobné. Myšlenky, které jsou pro nás nepříjemné, těm se také vyhýbáme. Jako bychom říkali, teď o tom nechci přemýšlet. Nejsme stroje, takže emocím a myšlenkám nelze zabránit. Co ale děláme je, že se jim chceme vyhnout. Což ze své podstaty nelze dělat účinně. Vždycky něco cítíme, nebo na něco myslíme.

Trik spočívá v tom, emoci či myšlenku přijmout, trochu se od ní vzdálit, ale přijmout ji, nehledat způsoby, jak jí utéct. Či ji zahnat. A ty způsoby úniku, pokud se stanou naší pravidelnou strategií, přináší s sebou skoro vždy další obtíže jako je úzkost, deprese či závislost. Protože pokud se snažíte utéct před svými pocity jako je strach, potom můžete být ohroženi úzkostí, nebo pokud nepříjemné myšlenky zapíjíme či zajídáme, potom může vzniknout závislost. Při prožívání nechtěné emoce si můžete připomínat, že to nebude trvat věčně, a naopak emoci přijmout a pozorovat, co dělá s vaší myslí i tělem. Tím se emoční náboj sníží a velmi pravděpodobně se nám v budoucnu neukáže v mnohem silnější podobě.

Emoce a myšlenky nejsou tím, co je problematické to, co nás vzdaluje od života prožívaného, je vyhýbání se a boj s emocemi a myšlenkami, které nechceme. Navíc prožívání emocí nás obohacuje i ochraňuje, připravuje na aktivní jednání.