Jedna z nejčastějších odpovědí na otázku: Kdo z rodiny vám s péčí pomáhá, je: „Občas manžel nebo děti, ale nemají tolik času nebo to raději udělám sama, nechci je obtěžovat.“

Péči v domácím prostředí ovlivňují naše rodinné vztahy, komunikace mezi jednotlivými členy, rodinné návyky a rituály, věk jednotlivých členů, ale také finanční a bytová situace.

Při hledání pomoci v rodině musíme mít na paměti náročnost péče. Ta má svoje specifika, která musíme brát v úvahu. Péče je jiná u nemocného člověka pokročilého věku, u dítěte, jiná je u dospělého s onkologickým onemocněním a naprosto odlišně budeme pečovat o člověka s pokročilou demencí.

Když žádáme o pomoc s péčí členy rodiny, je vcelku užitečné si sepsat všechny úkony a činnosti, které děláme a seřadit je dle náročnosti psychické i fyzické. Dále sepsat všechny činnosti, které jsou s péčí spojeny vzdáleně, ale je nutné je udělat. A poslední jsou činnosti, které se týkají více potřeb jiných členů domácnosti, jako třeba pomoc s domácími úkoly u dětí nebo trávení času s vnoučaty.

Napište si tak činnosti do třech sloupců a u každé činnosti uveďte náročnost fyzickou a psychickou. Nejdříve hledejte v rodině pomoc s jednoduchými úkoly, které by podle vás mohli členové rodiny zvládnout. Pokud jste se netrefili a vybrali činnost, které se obávají, nabídněte činnost další.

Snažte se být při žádosti co možná nejvíce konkrétní. Protože věta : „Mohl bys mi dnes odpoledne pomoci s péčí o babičku“ , může znamenat cokoliv od předčítání knihy přes převlékání ložního prádla až po výpomoc s osobní hygienou, což někteří členové rodiny mohou cítit nad jejich síly. Proto detailně popište, co by vám pomohlo v péči. Např. Pomohl bys mi s vyluxováním v dědečkově pokoji? Mohl bys s babičkou sledovat její seriál a potom ji podat svačinu a zavolat mě, v případě potřeby? Nebo mohl bys otce doprovodit k lékaři? Mohla bys synovi pomoci s domácím úkolem?

Často předpokládáme odmítnutí, máme pocit, že druzí jsou zaneprázdnění a prosbu o pomoc ani nevyslovíme. Tím možná ochuzujeme sebe i naše blízké. Věřím, že se rodíme s přirozenou potřebou být užiteční a pomáhat. Tím, že tuto možnost už dopředu druhému odepřeme, bereme mu šanci na dobrý pocit z toho, že i jeho pomoc je důležitá, že i on je důležitým členem rodiny, se kterým počítáme a vážíme si jeho pomoci.

V praxi vidím mnoho rodin, které se na péči pravidelně domlouvají a hledají různé kompromisy. Často to znamená, že využívají i externí pomoci pečovatelské služby, osobní asistence nebo denních stacionářů, aby péče v domácím prostředí mohla být dlouhodobá. A to je většinou náš cíl. Nejen péči vydržet, ale žít tak, jako bychom měli pečovat mnoho let.