Pracuji jako psychoterapeutka na volné noze přes dva roky a stejně dlouhou dobu přemýšlím o podstatě zpětné vazby klienta k terapii a terapeutovi a také o zpětné vazbě a referencích.

Zpětnou vazbu používám v psychoterapii jako nástroj pro zvyšování terapeutického efektu a pro volbu vhodných terapeutických prostředků a informaci o možných terapeutických změnách, zkušenostech či účincích a jako shrnutí naší spolupráce.

Reference vnímám jako doporučení a odkazování na mou lektorskou činnost.

Zpětná vazba

O zpětné vazbě a doporučení jsem začala opět přemýšlet díky Lucii Václavkové – kariérní poradkyni a jejímu kurzu Nechte se objevit na LinkedIn, kdy se s doporučeními a referencemi od klientů pracuje v osobním profilu.

Kdysi na psychoterapeutickém výcviku mi kolegyně říkala, jak pracuje se zpětnými vazbami svých klientů, což mě velmi inspirovalo, aby zpětnou vazbu více používala v praxi. Po letech jsem její a svou zkušenost trochu zrevidovala do této podoby:

  • Zpětná vazba je důležitá, jak pro klienta, tak pro terapeuta. Může přinést jasnější názory a popis změny, kterou klient v terapii učinil nebo učinit chce. Může pro terapeuta znamenat inspiraci, co a jak dělá, jaké má silné stránky právě u tohoto klienta či tématu, a jaké metody či přístupy používá, aby byl jejich vztah funkční a napomáhal tomu, co klient potřeboval, jakou měl zakázku a zda byla naplněna.
  • Zpětná vazba může být komunikována již na počátku spolupráce, v jejím průběhu a na jejím konci.
  • Návštěva psychoterapeuta je stále ještě spojována s obavou, co si o nás, kdo pomyslí, když navštěvujeme psychoterapii, protože to může vzbuzovat mnoho otázek či pochybností. A s tím souvisí i etická otázka, zda zpětnou vazbu k naší práci veřejně sdílet.
  • Referenci využívám v rámci školení, kurzů či přednášek. Zpětnou vazbu využívám u psychoterapie, někdy u kurzů.

Prezentace terapeutických služeb

Na počátku své terapeutické kariéry jsem se domnívala, že není třeba prezentovat někde své služby a výsledky své terapeutické práce. Protože přece „toho dobrého terapeuta si ti správní klienti najdou sami“. Částečně si to myslím doteď. Mám zde jedno ALE. Pokud o mně nikdo neví, jak mě najde? A jak dlouho může trvat, než mě mých 6 klientů (ano, před 2 lety jsem odcházela na volnou nohu a měla 6 klientů v psychoterapeutické praxi a pár domluvených školení) doporučí někomu dalšímu?  Trvalo to téměř rok, než jsem měla naplněnou kapacitu na 75%. A s covidem jsme vstoupila do roku minulého a očekávala, že vše zmizí. Tedy kromě mých nezaplacených účtů.

Moje začátky psychoterapeutky na volné noze

Jenže člověk míní a bůh mění. Díky zapojení do projektů neziskových a jiných organizací jsem o klienty na online terapie nepřišla a k tomu mi začali přicházet poptávky po psychoterapii od lidí, kteří o mně slyšeli od mých bývalých či současných klientů. Začali přicházet klienti, kteří byli na některém kurzu či semináři, oslovovali mě klienti na doporučení mých přátel nebo bývalých kolegů. Kapacita se začala plnit, v jednu chvíli jsem musela klienty objednávat v horizontu měsíce, což bylo na počátku mé praxe nemyslitelné.

A v tom všem jsem trochu usnula a nerozvíjela svou představu o mé profesní vizi o kus dál. Neříkala si o reference, ty, které jsem dostala na školení, jsem někam založila, až usnuly. S referencemi je pro mě situace trochu jednodušší. Lidé z kurzů většinou nemají obavy, které se pojí s uveřejněním toho, že navštěvují psychoterapii. A naopak cítí větší volnost k vyjádření se k mé práci jako lektorky, někdy se chtějí o svou zkušenost veřejně podělit a „ukázat světu“, kde se vzdělávali.

Zpětná vazba jako shrnutí spolupráce v psychoterapii

Před pár týdny mi psala klientka email, ve kterém popsala, co zažila při první konzultaci se mnou, jaký efekt to mělo a proč chce spolupracovat právě se mnou.

Tato zpětná vazba naší konzultace, mě přivedla právě k zamyšlení, jak jako psychoterapeut mohu pracovat se zpětnou vazbou bezpečně a užitečně. Nejen pro toho konkrétního klienta, ale také pro klienty budoucí.

Jako bezpečnou formu vidím sdílení svých přístupů, zkušeností a anonymní příklady ze své praxe. I přes anonymitu se vždy na konci naší spolupráce klienta ptám, zda nějakou část jeho příběhu či cesty, kterou jsme společně ušli, mohu anonymně použít, jak při sdílení v různých mediích, tak v publikacích týkajících se určitého tématu, v mém případě deprese a pečování.

Myslím, že s klienty, se kterými pracuji, mám vytvořený bezpečný a otevřený vztah, čemuž nasvědčuje i to, že někteří to odmítli. A já to naprosto chápu a jsem ráda za jejich postoj.

Zpětná vazba jako motivace

Zpětnou vazbu vnímám jako důležitý aspekt při rozhodování dalších lidí, které může zpětná vazba motivovat i pro vlastní psychoterapii. Zpětná vazba může mít právě formu osobního ústního doporučení někomu dalšímu (o té se dozvídám až zpětně od klienta, který doporučení dal a přišel ke mně na konzultaci) nebo formu písemnou, kterou klient napíše a umožní anonymní (myšleno tak, že klienta nebude možné identifikovat) uvedení.

Jako terapeut jsem ráda za veřejně známé osoby, které otevřeně mluví o spolupráci s psychoterapeutem, protože tak přispívají k odstraňování předsudků spojených s návštěvou psychoterapeuta, psychologa či psychiatra.

V ideálním případě bych si přála, aby o psychoterapii a jejích účincích mluvilo více lidí otevřeně a bez strachu z nepochopení či odsouzení. A možná právě v současné době, kdy mnoho lidí začalo intenzivněji vnímat potřebu věnovat svému duševnímu zdraví větší pozornost a vyhledávají odbornou pomoc, začíná svítat na časy pro otevřenou komunikaci o vlastní zkušenosti s psychoterapií.