Pečování o své blízké v posledním roce zažívá díky pandemii obrovské množství lidí. Lidé, kteří pečují dlouhodobě o někoho blízkého zažívají mnoho krásných i náročných situací a s tím spojené emoce.

Velké a dlouhé nasazení je častým důvodem k depresivnímu prožívání. Síly postupně docházejí, fyzické i psychické. Pokud jsme na péči sami, nemáme podporu rodiny nebo jiných služeb, pak se po několika měsících nebo letech můžeme dostat na dno svých sil.

Velmi často vidím ženy (pečují samozřejmě i muži, ale psychoterapii vyhledávají mnohem méně), které pečují o rodinu, chodí do zaměstnání a pečují o nemocné rodiče nebo děti. Přicházejí do terapie a chtějí radu. Jak to zvládat, abych nezešílela? Co se to se mnou děje, že mám dlouhodobě špatnou náladu, vše mě unavuje a rozčiluje? Proč mám v poslední době obavy, strachy a chvění v žaludku?

Přepracování a vyčerpání sil při pečování napadá málokoho jako důvod k depresi nebo úzkosti. Vyhoření máme spojené nejčastěji s náročným zaměstnáním, ne s péčí o blízké, které milujeme. Když někoho milujeme a pečujeme o něj, tak přece nemůžeme vyhořet, nemůžeme být na dně svých sil! Jak velký a častý omyl je toto přesvědčení. Po několika letech psychoterapeutické podpory pečujících vnímám vyhoření jako častý a logický důsledek péče.

Když mi klientka na první konzultaci popisovala svůj denní rozvrh, naplánovaný po 15 minutách, nedokázala jsme si představit, že to někdo může vydržet déle než pár dní. Ona to vydržela 4 roky. Tyto roky pečovala o matku s pokročilou demencí a plně závislou na péči okolí.  Několik let neměla dovolenou, chodila do zaměstnání, podporovala svého muže v jeho lékařské kariéře, podporovala své 3 děti, nejmladší ještě studující, zajišťovala chod celé domácnosti, zajišťovala drobné opravy v domě, pečovala o velkou zahradu. Vstávala v 5 hodin ráno, někdy vstávala v noci k budící se mamince, chodila spát před půlnocí poté, co uklidila a uvařila na druhý den. Hlavním zdrojem odpočinku se tak stávalo zaměstnání.

Tuto klientku přivedla na psychoterapii potřeba být efektivnější. „Asi špatně plánuju, ale prostě nestihnu všechno v takové kvalitě, jak bych potřebovala. Navíc se chci zbavit bolesti zad a úzkostí a nemám na to čas.“

V tomto případě bylo patrné, jak moc se klientka snaží o skvělou a téměř dokonalou péči o všechny a o všechno. Kromě sebe samé. Sebe a své potřeby zcela upozadila, vnímala se jako výkonný stroj, který potřebuje jen občas doplnit palivo. Na údržbu a revizi neměla čas. Potřeby ostatních byly prioritou. Zvláště péče o matku byla v posledních měsících fyzicky i psychicky náročná. Služby osobní asistence využívala jen tehdy, když byla v zaměstnání.

Její vyčerpání přišlo náhle, intenzivně, ale naštěstí nezpůsobilo celkový kolaps těla i psychiky. Po pár týdnech apatie přišel pocit touhy po změně. Začala vnímat své potřeby odpočinku, zábavy i smysluplné práce. Rodinu požádala o rozdělení péče o domácnost a péči o matku zajišťovala s pomocí dalších služeb.

Před rokem něco nepředstavitelného. Dnes si dokáže naplánovat volný den, který stráví s přáteli nebo sama se sebou, necítí výčitky, když odpočívá nebo dělá činnost, kterou má ráda a péči zajistí osobní asistencí.

Co dělat, abychom se vyhnuli úplnému vyčerpání nebo dokonce vyhoření?

Jet v zajetých kolejích je v něčem snazší. Děláme něco vcelku automaticky, nemusíme se o něčem znovu rozhodovat nebo vybírat z několika možností. Vyjet z těchto kolejí je alespoň zpočátku dost náročné, ale pokud vydržíme a změníme přístup k sobě a k dlouhodobému pečování, potom je větší pravděpodobnost, že budeme moci v domácím prostředí a třeba s pomocí sociálních či zdravotních služeb pečovat i nadále, protože na to budeme mít síly a bude nám to přinášet více radosti a méně smutku, vyčerpání, stresu a strachu.

Nemusíme pečovat dokonale, nemusíme vše zvládnout sami, nemusíme zajistit nadstandardní péči, domácnost, výchovu, nadstandardní výkon v zaměstnání. Potřebujeme nalézt rovnováhu mezi péčí o sebe a péčí o druhé. Péče o sebe je způsob, jakým sami sobě projevujeme lásku a laskavost. Péče o druhé je způsob, jakým projevujeme lásku a laskavost druhým. A jedno druhé nevylučuje, ale podporuje.